Melancholie I

Kreativita v umění byla doménou představivosti, která byla považována za první a nejnižší v hierarchii tří kategorií génia. Další byla sféra rozumu a nejvyšší sféra ducha.

Ve středověké filozofii se věřilo, že lidé podléhají vlivu čtyř tělesných šťáv. Melancholie, spojovaná se žlučníkem a černou žlučí, byla považována za nejméně žádoucí z těchto čtyř, přičemž melancholici byli považováni za nejvíce náchylné k šílenství. Během renesance byla melancholie spojována s tvůrčí genialitou; i když tak změnila status této tělesné tekutiny, zároveň umělcům připomínala, že jejich dar s sebou nese strašlivá rizika.

Jediný ryt Dürera, který obsahuje název přímo v obraze, Melancholie I, předpokládá se, že odkazuje na první ze tří typů melancholie definovaných německým humanistickým spisovatelem Corneliem Agrippou. Tento první typ, nazývaný imaginativní melancholie, je charakterizován převahou „představivosti“ nad „myslí“ či „rozumem“.

Okřídlená personifikace Melancholie, která sedí sklíčená s hlavou opřenou o ruku, drží kružidlo a je obklopena dalšími nástroji spojenými s geometrií, jedním ze sedmi svobodných umění, které tvoří základ umělecké tvorby. Právě skrze geometrii Dürer, pravděpodobně více než většina umělců, doufal, že dosáhne dokonalosti ve své vlastní práci. To vedlo několik historiků umění k domněnce, že Melencolia I by měla být interpretována z autobiografického hlediska.