Bianka Rolando je spisovatelka, básnířka a vizuální umělkyně – autorka kreseb, instalací a objektů. Svou tvorbu v oblasti psaní a umění rozvíjí paralelně. Její kresby na černobílých fotografiích ze série Pokusy o křest a Východy slunce, 2011 (sbírka Muzea moderního umění ve Varšavě) se snaží zachytit nevyjádřitelné a meta-lingvistické zkušenosti a jevy.
Tato díla jsou autotematická; pro Rolando je kresba, slovy samotné umělkyně, médiem s „anarchickým potenciálem tvořit světy“. Světy, které vytváří, jsou plné kompulzivně vyrytých linií a skvrn, fragmentů nečitelných textů či modernistických ruin na pozadí vybledlých krajin. Světy Rolandové jsou určené jak k prohlížení, tak ke čtení. Paralelně se svou sérií Pokusy o křest vydala umělkyně také knihu s názvem Malá kniha o kresbě, svazek reflexí o umění.