Svatý Jiří a drak

Tento maličký panel (podívejte se na jeho rozměry, pouze 28.5 cm x 22.5 cm!) je plný divoké přírody, ze které se vynořil drak s hrbolatou kůží ropuchy a kape z něj sliz. Skrz otvor, kde řídnou stromy doléhá světlo venkovního světa. Svatý Jiří draka nezabíjí, spíše se zdá, že na něj s lítostí shlíží. Jeho kopí mu volně visí po boku. Altdorferův svatý Jiří vypadá znaveně, jeho zbraň je zašlá a kůň se snaží znechucením ustoupit před beztvarým, ponurým stvořením. Postavy se ztrácejí v divokém listoví (takto divoký by dle konvencí měl být drak), které upozaďuje aktéry (kteří by tradičně měli být středem pozornosti) a zdá se splývat do monochromu. Snad hloubá rytíř nad skutečností, že musí skolit draka, aby mohl opustit temný les nevědomí a vstoupit so vzdáleného světla ego-světa. Jeho zbroj se matně leskne a vykresluje křehkou hranici jeho rozmazané postavy. Princezna není k vidění, na co tedy tento "boj?" Námět svatého Jiřího a draka má dlouhou historii, ve které je výjev často rozuměn jako metafora vítězství křesťanství nad temnými silami. Les v Altdorferově díle nejen udává ráz tohoto souboje, ale je zřejmě i jeho hlavním faktorem. Díky stočeným liniím, olistěným větvím a matnému slunečnímu svitu jde z lesa neklid.  Les je pradávnou zkouškou pro rytíře, je to temný a nebezpečný svět monster a nekonečný zdroj síly. Altdorfer přistupuje na myšlenku, že les by sám o sobě mohl být postavou k vyobrazení s vlastními výrazovými prostředky. Do desetiletí od Svatého Jiřího vytvořil Altdofer jako malby a tisky první "skutečné" vyobrazení krajiny severní Evropy.

Děkujeme Macieku, že jsi na něj upozornil!