Autoportrét s černou vázou a roztaženými prsty

Egon Schiele byl rakouský malíř. Schiele byl učedníkem Gustava Klimta a patřil k významným figurativním malířům počátku 20. století. Jeho tvorba je pozoruhodná svou intenzitou a množstvím autoportrétů, které umělec vytvořil. Pokroucené tvary těla a výrazné linie, které charakterizují Schieleho malby a kresby, jsou předchůdcem expresionistického hnutí. Když Schiele v roce 1911 maloval tento autoportrét, setkal se také se sedmnáctiletou Walburgou (Wally) Neužilovou, která s ním žila ve Vídni a sloužila mu jako model pro některé z jeho nejpozoruhodnějších obrazů. Je o ní známo jen velmi málo, snad jen to, že předtím dělala modelku pro Gustava Klimta a mohla být jednou z jeho milenek. Schiele a Wally chtěli uniknout z toho, co vnímali jako stísněné vídeňské prostředí a odjeli do malého města Český Krumlov (Krumau) v jižních Čechách. Krumau bylo rodištěm Schieleho matky; dnes je zde muzeum věnované Schielemu. Přestože měl Schiele v Krumau rodinné vazby, byl on a jeho milenka vyhnáni z města obyvateli, kteří silně nesouhlasili s jejich životním stylem, včetně jeho údajného zaměstnávání dospívajících dívek z města jako modelek.