Velká Odaliska

Dnes mám narozeniny, takže vám chci představit jeden z mých nejoblíbenějších obrazů. Je to Velká Odaliska od Jeana-Augusta-Dominiqua Ingrese, umělecké dílo, které v době svého představení na veřejnosti vzbudilo velkou kritiku. Vyznačuje se zejména záměrně protáhlými proporcemi postavy (Odaliska má o dvě nebo tři žebra navíc) a nedostatkem anatomického realismu. 

Na první pohled se může zdát, že tento akt pokračuje v tradici děl velkých benátských mistrů jako byla Tizianova Venuše urbinská z roku 1538. Ale při bližším zkoumání je jasné, že se nejedná o klasické pojetí. Místo toho vytvořil Ingres chladný, povznesený eroticismus zdůrazněný exotickým kontextem. Vějíř z pavích per, turban, obrovské perly,  hookah (dýmka ke koučení hašiše nebo možná i opia) a samozřejmě také název obrazu, to všechno odkazuje na francouzské pojetí Orientu. Ale mějte se na pozoru! Výraz  "Orient" zde neodkazuje na Dálný východ jako spíš na Blízký východ nebo dokonce severní Afriku. V mysli francouzského mužského diváka z počátku 19. století, typu člověka, pro kterého byl tento obraz vytvořen, by odaliska nevykouzlila jen otrokyni z harému, což je samo o sobě mylná představa, ale soubor strachů a tužeb spojených s dlouholetou historií agrese mezi křesťanskou Evropou a islámskou Asií. A opravdu, kvůli této vnímané vzdálenosti byla porcelánová sexualita subjektu přijatelná i pro stále prudérnější francouzskou kulturu.