Edvard Munch
Minulou středu v Úvahách o umění, jsme zmínili německého filosofa Friedricha Nietzscheho a jeho romantický postoji k umění. Dnes Vám chceme blíže představit jeho filosofii a spojení se symbolisty, kteří se řídili heslem: "Jen naznačovat, nikdy popisovat."
Portrét Fridricha Nietzscheho od Muncha umožňuje jedinečnou interpretaci symbolistické estetiky i Nietzscheho názorů na umění, fyziologii a Věčný návrat. Umělec se o Nietzschem poprvé dozvěděl díky sérii přednášek v Kodani a díky švédské básnířce a kritičce Ole Hansson, která popularizovala německou filosofii. Munch začal shromažďovat všechny dostupné Nietzscheho knihy a tyto svazky v počtu brzy překonaly jeho dosavadního oblíbence Dostojevskijeho. Zakázku na Nietzscheho portrét obdržel od dalšího nadšence, švédského pekaře Ernesta Thiela, který si přál "ideový portrét" velikána. Zvláštní je fakt, že Munch se s Nietzschem nikdy osobně nesetkal, ale znal jeho sestru a namaloval jeho portrét pomocí fotografií.
Munch v Nietzschem objevil sdílenou spirituální duši - oba trpěli samotou, nedostatkem uznání a strachem z šílenství. Nietzscheho dílo o umění a psychologii souznělo s Munchovým temperamentem, jeho uměleckými zájmy a oba pokládali patologickou - fyziologii za stav zjevení, kterého se musíme obávat, stajně tak, jak jej vyhledávat. Umění a psychologie byly dvě témata, kterými se zabývali francouzští a nemečtí myslitelé 19. století. Často se pokoušeli racionalizovat postavení člověka ve světe pomocí právě vznikajícího oboru, který bychom dnes nazvali "metrika". S grafickou reprezentací fyzických záležitostí považovali myslitelé jako Nietzsche a Munch neuchopitelné koncepty jako jsou bytí, krása a estetika za uchopitelné a vysvětlitelné, jednalo se o jakýsi velký mezidisciplinární experiment. Munchovi se také zamlouvala Nietzscheho myšlenka věčného návratu v souvislosti s jeho uměleckými ambicemi. "Z mého hnijícího těla," pronesl Munch rozmrzele "vyrostou květiny a já jsem jimi a to je věčnost."
Neustálá dialektika mezi uměleckou genialitou a intuitivní metafyzikou se promítá v Nietzscheho Tak pravil Zarathustra "Ta zvláštní, dlouhá cesta, neměli bychom se věčně navracet?" a v Uzdravující se "Všechno přichází, všechno se vrací; věčně běží kolo jsoucna." Zajímavé je, že Nietzscheho věčný návrat nepřipouští nesmrtelnost nebo duši, něco co Munch, syn pobožného vojenského doktora, nikdy nedokázal zcela odvrhnout: "Člověk musí věřit v nesmrtelnost."