Žlutá kráva

Stará dobrá radost ze života Žluté krávy je prvním a možná jediným případem radostného zvířete v Marcově kariéře. Je zcela necháno hře. Marc se vyhýbá typicky lidskému, sentimentálnímu pohledu na zvířata. Kráva vypadá jakoby se spíše poddala své přirozenosti. Vyjadřuje se mimickým jazykem, jako ty pózy v Hodlerovi, které také hovoří o metafyzických stavech. Tato zvířecí emoce dokonale evokovala koncept navržený Kandinským, nazvaný „vnitřní nutnost“, čímž je míněna podstata pocitu určovaného jakýmikoli fyzickými a kulturními okolnostmi. Jednota mezi krávou a přírodou je barevně naznačena opakováním žlutého odstínu zvířete napravo od hlavy, bílé barvy vemene v oblasti pod zvířetem a modrých skvrn v horách za ním. Franz Marc věřil, že zvířata mají určitou zbožnost, kterou lidé dávno ztratili. "Lidé s nedostatkem zbožnosti, zvláště muži, se nikdy nedotkli mých skutečných citů," napsal v roce 1915. "Ale zvířata se svým panenským smyslem pro život ve mně probudila vše, co bylo dobré."