Huyendo de la crítica (Útěk před kritikou)

Měli jste někdy pocit, že vaši nejlepší přátelé jsou ve skutečnosti vyrobeni z papíru? Tedy, že cítíte spřízněnost s postavou z knihy nebo obrazu? To se mi stalo, když jsem otevřel první stránku Balzacových Ztracených Iluzí. Měl jsem pocit, jako by Balzac nepsal postavy; prostě jen napsal, co postavy dělaly ze své vlastní svobodné vůle. Trompe-l'œil, francouzsky "optická iluze", je umělecký styl, jehož cílem je prolomit čtvrtou stěnu (například když postava z divadelní hry nebo filmu náhle promluví přímo k divákům). Tento obraz od del Casa je toho dokonalým příkladem. Umění si klade za cíl přiblížit se k divákovi, vědom si jeho stavu, ale překračující své hranice, jako vypravěč uznávající čtenáře mrknutím oka. Otřeli jste si někdy oči něčím jiným než papírovým kapesníkem? Sdíleli jste někdy tajemství s přítelem uzavřeným ve světě, který se nepodobal tomu našemu? Oscar Wilde jednou řekl, "Život napodobuje umění mnohem více, než umění napodobuje život". Nemohu než souhlasit.