Věčné ženství

Akt hrál v tvorbě Paula Cézanna po celou dobu jeho kariéry ústřední roli, ale paradoxně u umělce, který obvykle kreslil podle života, se při své práci jen zřídkakdy setkával s nahými modely: říkalo se o něm, že se s nahými sedícími necítí dobře. "Maluji zátiší," řekl jednou Renoirovi, "ženské modely mě děsí." Cézanne se místo toho spokojil se studiem dřívějších umělců a používal kresby nahých modelů, které vytvořil na umělecké škole v Paříži. Význam tohoto záhadného obrazu je nejasný a je znám pod několika názvy. Tato žena je konfrontována s ctiteli různých umění a profesí, mezi nimiž je i mitrovitý biskup, jehož obdiv působí vtíravě a poněkud agresivně. Malíř někdy identifikovaný jako Eugène Delacroix stojí u svého stojanu a maluje výjev. Plešatá postava v dolní části obrazu může být sám Cézanne. Není jasné, zda jejich obdiv podporuje, pasivně přijímá, nebo je v pasti svého kultu. Stejně jako u mnoha Cézannových aktů je tvář ženy téměř prázdná, až na červené oční důlky. Kolem roku 1877 začal Cézanne používat paralelní diagonální tahy, které zde vidíme, aby vnesl řád a sjednotil plochu obrazu.