Noc v Nice

Dnešní malbu vám můžeme ukázat díky Národnímu muzeu v Oslu. 

Malba zachycuje vrcholy střech a kopce v Nice tak, jak je viděl Edvard Munch ze svého ateliérového bytu ve třetím patře během zimních měsíců na počátku roku 1891. Budovy, koruny stromů a vzdálené kopce středomořského města leží zahalené v měkkém modrofialovém světle. Tahy štětce připomínající skicu dodávají mírnému nočnímu vzduchu pocit očekávání a pohybu.

Impresionisté jako Gustave Caillebotte a Claude Monet používali pohled z výšky k tomu, aby oživili svoje obrazy rušných městských ulic. Na Munchově obrazu však tento úhel pohledu zdůrazňuje malířovou fyzické i psychologické odcizení od ostatních lidí. Jen několik málo osvětlených oken pod malířovou vyhlídkou je jediným znamením, že Munch není ve městě sám. Modravé barvy podtrhují melancholickou a snovou atmosféru obrazu. Město je líčeno jako místo pro rozjímání a samotu.

Munchovi bylo čerstvě 27 let, když se vydal sám na cestu z Norska do Nice. Oficiálně měl studovat v Paříži umění; ale poté, co během cesty dostal revamtickou horečku, rozhodl se raději odjet do Nice kvůli jeho mírnějšímu podnebí. 

Munch dostal od norské vlády cestovní stipendium, aby si doplnil chybějící formální vzdělání. Kritici i ostatní umělci tvrdili, že by se Munch měl naučit pravidla kompozice, malířské techniky a použití barev - tvrdili o něm, že si jde až příliš svojí vlastní cestou. Zároveň ale oceňovali jeho schopnost dodávat obrazům hlubší pravdu a krásu. Přesně toho docílil ve svém obraze Noc v Nice. Podařilo se mu oslovit emoce diváka nekonvenčními prostředky. Tato malba je divákovi prostředkem pro zvýšení uvědomování si sebe sama. 

Noc v Nice byla vystavena na každoroční Národní podzimní výstavě, na jeho autorské výstavě v roce 1891 a následně zakoupena do Národní galerie ve Christianii (v Oslu) za přispění některých starších Munchových umělcekých přátel. O dva roky později dosáhl Munch mezinárodního uznání svojí sólovou výstavou v Berlíně, kde byl poprvé vystaven i jeho obraz Výkřik.