Pozemský ráj

Po období strávené tvorbou pařížských scén ve stylu Édouarda Vuillarda a Henriho de Toulouse-Lautreca, Pierre Bonnard kolem roku 1905 své umění prakticky přetvořil. Umělcův nový důraz na rozsáhlé kompozice, odvážné formy a briliantní barvy ukazuje jeho povědomí o tvorbě jeho současníků Henriho Matisse a Pabla Picassa, stejně jako jeho zaměření na arkádské krajiny, což je téma, které dříve nezkoumal.

Součástí série čtyř pláten namalovaných mezi léty 1916 až 1920 pro jeho prodejce, Josseho a Gastona Bernheima, je dílo "Pozemský ráj", které ukazuje Bonnardovo nové, odvážné zkoumání světla, barvy a prostoru. Zde umělec použil listí k vytvoření oblouku podobného proscéniu pro drama zahrnující zadumaného Adama a ležící Evu. Zdá se, že kontrast, který Bonnard vytvořil mezi postavami, navazuje na tradici, v níž je žena, představována v podstatě jako bytostně sexuální, spjata s přírodou, zatímco muž, v podstatě bytostně intelektuální, je schopen překročit pozemskost. Nejednoznačnost obrazu ještě zvyšuje celá řada zvířat, včetně ptáků, opice, králíků a hada (zde zmenšeného na zahradního háda). Tento méně než edenský ráj může odrážet umělcovu reakci na zničení Evropy během první světové války, která ještě zuřila, když začal malovat.