Velký Eiger

Alexander Calame se narodil ve Vevey v roce 1810 a vyrůstal v Ženevě ve zbídačených podmínkách. Jeho prvním zaměstnáním bylo bankovnictví, ale volný čas trávil kreslením krajiny. Bankéř, který si jeho talent uvědomil, mu zaplatil za studium u Françoise Didaye, malíře alpských scén, který, i když byl jen o málo starší než Calame, byl tehdy známý. Netrvalo dlouho a Calameova sláva překonala slávu jeho učitele. Byl oslavován jako umělec po celé Evropě a jeho díla se dobře prodávala. V roce 1835 poprvé cestoval po Bernské vysočině a během letních měsíců v následujících letech se často vracel. Vytvářel načrtky přírody, které pak přepracoval jako olejomalby ve svém ateliéru v Ženevě. Dnešní malba zachycuje hornatou krajinu ve Vysokých Alpách. Vyhlídka, kterou si umělec zvolil, leží těsně nad hranicí stromů mezi alpskou loukou, známou jako Wengernalp, a průsmykem Kleine Scheidegg. Vrcholek Eigeru je vidět přímo ve středu obrazu. Temná rokle v popředí a protilehlý světelný efekt vycházejícího slunce propůjčují hoře vznešený a nepřístupný vzhled. Světlejší zbarvení pozadí zdůrazňuje pocit hloubky. Sup sedí na skalnatém výběžku jako hlídač. Na rozdíl od jiných Calameových obrazů níže položených hor, které často zobrazují vodopády, tmavá mračna a počasím ošlehané borovice, je tento pohled klidný a mírumilovný: záměrem nijak dramatický není. Obraz je založen na kresbě perem a inkoustem v jednom z umělcových skicáků. Calameovi však nešlo o vytvoření přesného znázornění reality. Z tohoto důvodu je pád světla na náčrtu sotva viditelný a skály v popředí mají odlišný tvar. Calame také vytvořil olejomalbu malého formátu, na které je Eiger nahlížen z malého horského jezera zobrazeného uprostřed našeho obrazu. Tento menší obraz také odkazuje na podobný obraz krajináře Maximiliena de Meurona z Neuenburgu, dílo, které Calame znal. Tento obraz byl považován za první švýcarské zobrazení krajiny ve Vysokých Alpách. Obraz Alexandra Calameho navazuje na tradici romantismu, který zobrazuje přírodu s dojemností jako nepřekonatelnou silou. Toto dílo bylo získáno v roce 1921 ze soukromého vlastnictví Nadace Gottfrieda Kellera. Předtím, než bylo v roce 2003 trvale zapůjčeno Berskému muzeu umění, viselo ve švýcarských velvyslanectvých v Paříži a Helsinkách a poté v jednacím sále Federální rady v budově Federálního parlamentu v Bernu.