John William Waterhouse
Echo, potrestaná bohyní za neustálé povídání, byla omezena na opakování slov ostatních. Zamilovala se do Narcise, syna říčního boha Kefise a nymfy Liriopy, a snažila se získat jeho lásku pomocí úryvků jeho vlastní řeči, ale on její pozornost odmítal. Muži i ženy byli zamilovaní do Narcisovy krásy, ale on jejich city neopětoval.
Jeho chování si všimla bohyně pomsty jménem Nemesis a jednoho dne přilákala Narcise k řece, kde se zamiloval do svého vlastního odrazu. A zde se odehrává tato scéna - Echo sleduje Narcise, jak se dívá na svůj odraz a nedokáže se odtrhnout od prchavé krásy vlastní tváře. Brzy tato neschopnost dotknout se, spojit se, pocítit lásku k nehmotnému objektu své náklonnosti přivede Narcise k šílenství. Echo, neschopná vyslovit vlastní slova, přeříkává Narcisova poslední slova svým vlastním hlasem. V šílenství se Narcis bušil do hrudi, dokud nezemřel. Když je připravena hranici, Narcissovo tělo zmizí. Na jeho místě se objeví krásná květina - Narcis.
Tento slavný příběh byl vyprávěn v Ovidiových Metamorfózách.
Waterhouse, současník Clauda Moneta a Van Gogha, nehledal alternativní výrazové prostředky a místo toho se držel přísně klasických témat a technik. Zatímco Monet zkoumal prostor a barvu a vytvářel své první celoplošné kompozice leknínů v Giverny, Waterhouse používal prostředky pouze k převyprávění oblíbených příběhů.
Pomozte nám a přispějte, abychom mohli na podzim vydat novou verzi DailyArt: http://support.getdailyart.com/