Herci Ičikawa Dandžuró V. jako Kostlivec, duch odpadlého mnicha Seigena, (vlevo) a Iwai Hanshiro IV. jako princezna Sakura (vpravo), v joruri „Sono Omokage Matsu ni Sakura (Pozůstatky borovice a třešně)“ z druhé části hry „Edo no Hana Mimasu Soga (Květ Eda: Ichikawa Soga)“ uváděné v divadle Nakamura od prvního dne druhého měsíce roku 1783

Když jsem poprvé uviděl tento dřevoryt, bylo mi hned jasné, že vám ho musím ukázat. Takže tady je: „Herci Ičikawa Dandžuró V. jako Kostlivec, duch odpadlého mnicha Seigena, (vlevo) a Iwai Hanshiro IV. jako princezna Sakura (vpravo), v Joruri 'Sono Omokage Matsu ni Sakura (Pozůstatky borovice a třešně)' z druhé části hry Edo no Hana Mimasu Soga (Květina Eda: Ičikawa Soga), hrané v divadle Nakamura od prvního dne druhého měsíce roku 1783“. 

Na počátku 19. století byly strašidelné hry kabuki velmi oblíbené. Součástí inscenací byly dramatické speciální efekty jako například rychlá změna kostýmu, kdy se herec proměnil v ducha, nebo použití padacích dveří a létajícího aparátu, které měly vyděsit nebo nadchnout diváky. Hry se nejčastěji hrály v letních vedrech, což je typicky doba vhodná pro strašidelné příběhy, protože z nich mělo diváky mrazit. Načasování se také shodovalo s japonským svátkem mrtvých neboli obon matsuri. Grafika Katsukawy Šunšóa z roku 1783  zobrazuje buddhistického mnicha Seigena, který se zamiloval do princezny Sakury a později ji pronásledoval.

Fantastické, že?