Rossetti rok po malbě dokončil sonet s názvem La Bella Mano, česky přeloženo Krásná ruka, což naznačuje, že inspirací pro báseň mohlo být vizuální zobrazení. Dvě sloky, které se objevují na rámu, jsou v italštině, jazyce, kterým Rossetti mluvil plynule od útlého věku.
Sonet uvádí:
Ó milá ruko, které tvé sladké já hýří
v tom tvém čistém a správném živlu,
odkud kdysi Paní lásky vysoký advent
byl narozen [...]
V královském svazku prstenu a náramku,
květ vlastního panenství Venuše,
jdi zářit mezi svým sesterským sladkým spojením;
V panenském smýšlení jemně rozmlouvejte
navěky bílá a jemná; dokud nebudeš,
Ó ruko! S darem srdce v ruce milence.
Podobně jako v mnoha Rossettiho pozdních dílech i zde chybí narativní skladba. Místo toho je to obraz zosobnění lásky - Venuše za pomocí jejích okřídlených sluhů. Plátno je bohaté na detaily, které všechny přispívají k tématu lásky - duchovní i pozemské - tak jak je znázorněno v hlavní postavě. Hojnost symbolů posiluje téma, včetně lastury, připomínající zrození Venuše z moře. Efekt svatozáře vytváří vypouklé zrcadlo zobrazující postel, která láká současného či budoucího milence.