Giovanni Battista Tiepolo
Giovanni Battista Tiepolo (1696-1770) byl italský rokokový malíř známý svými četnými malbami, lepty a freskami. Tiepolo se narodil v Benátkách a začal jako žák Gregoria Lazzariniho, ale opustil svoji výuku v roce 1717, když byl přijat do Fraglia, neboli Cechu malířů. Byl nejvíce ovlivněn Tintorettem a Veronesem, ale vyvinul si svůj proslulý styl. Specializoval se na velké nástěnné a stropní fresky s dramatickými příběhy. Jeho první mistrovská díla v Benátkách se skládala z deseti obrovských pláten zobrazujících historické bitevní scény z dějin starověkého Říma; ty byly použity k výzdobě velké přijímací místnosti Ca' Dolfin na Canal Grande.
Madona a stehlík je náboženská malba, která zobrazuje Pannu Marii držící malého cherubínského Ježíška se zrzavými vlasy. Diváka okamžitě ohromí zářící krémová krása Marie; vidíme její tvář ozářenou shora a orámovanou stíny jejího závoje. Tiepolo používal vysoce tónované, tlumené barvy, které pravděpodobně odrážely módu pastelů tehdejší doby. Vidíme, jak mimino tahá za Mariin závoj, jakoby se přitahovalo blíž ke své matce, ale zároveň se dívá na diváka s výrazem hloubky a vyspělosti, který je u dítěte jeho věku neobvyklý. Ježíš drží v ruce stehlíka. Podle pověsti získal stehlík červenou skvrnu na hlavě, když odstranil trn z Kristovy hlavy během jeho výstupu na Kalvárii a byl postříkán kapkou krve. Stehlík, kterého drží, symbolizuje kříž, který později ponese, a je předzvěstí toho, co bude jeho pomalou a bolestivou smrtí.
V roce 1761 byl Tiepolo pověřen králem Karlem III., aby vytvořil stropní fresku pro trůnní sál v královském paláci v Madridu. V roce 1770 Tiepolo zemřel v Madridu a zanechal po sobě velké množství děl včetně 800 obrazů, četných leptů a mistrovských fresek, které dodnes zůstavají v kostelech a budovách po celé Evropě.