Daniel Maclise
Tato rozměrná olejomalba od irského malíře Daniela Maclise zachycuje smrt viceadmirála Horatia Nelsona během jeho vítězné bitvy u Trafalgaru. Obraz byl namalován jako přípravná studie pro jěště větší nástěnnou malbu, kterou Maclise vytvořil pro Sněmovnu lordů. Je téměř metr vysoký a tři a půl metru široký! Maclise získal v roce 1857 zakázku na vytvoření dvou nástěnných maleb Královské galerie, jednalo se o Setkání Wellingtona a Blüchera a Smrt lorda Nelsona. Maclise při realizaci napustil povrch křemičitanem sodným, protože obyčejnou fresku považoval za příliš obtížnou metodu. Naneštěstí nástěnné malby nevydržely a už v roce 1869 byly barvy vybledlé. Moderní kritici přesto dál oslavovali "jejich vážný a ponurý realismus a sílu výrazu."
Naštěstí si tato veliká olejomalba uchovala všechny svoje barvy i detaily. Můžeme spatřit umírajícícho admirála Nelsona na palubě lodi HMS Victory, schouleného v náručí kapitána Hardyho, přičemž další významné, snadno identifikovatelné postavy se nad nimi sklánějí. Obklopují je členové posádky lodi, včetně přinejmenším dvou černošských námořníků, což je poměrně zajímavé. Maclise se dlouho zabýval přesností detailů na obraze, vyptával se těch, kteří bitvu přežili a studoval námořnické vybavení, které se v té době používalo. Černý námořník ve středu obrazu je obzvlášť důležitý, protože ukazuje námořníkům Nelsonova vraha na francouzské lodi Redoutable. Zobrazení černošských námořníků a žen společně s Lordem Nelsonem ukazuje na harmonickou celistvost viktoriánské společnosti i přes její třídní rozdělení a nerovnosti. V době, kdy byl obraz namalován, tvořili černoši čtvrtinu britského námořnictva a byli plně integrovaní jak do práce tak do volnočasových aktivit. Černí námořníci ze západní Afriky, západní Indie a Spojených států byli velmi často k vidění v Liverpoolu, kde se obraz nachází.
Všude to kypí životem: nezdolný "prachový opičák", jak se říkalo mladým chlapcům, kteří se prodírali krveprolitím a chaosem, přináší střelný prach, aby mohla děla dál pálit. Nalevo od něj pomáhají dva námořníci mladému poručíkovi Westphalovi, který je ošklivě zraněný a omdlévá jim v rukou. Za nimi nesou dva námořníci vědra s vodou nahoru po palubních schodech, aby uhasili oheň na lodi Redoutable, který by se rychle mohl rozšířit i na blízkou Victory. Na protější levé straně obrazu odnáší skupina námořníků, v čele se starším šedovlasým mužem, svého těžce zraněného společníka k ošetření. Nalevo od této skupiny pomáhají dvě ženy krvácejícímu námořníkovi. Jedna drží misku s vodou, druhá mu houbou otírá krev z čela, zatímco mu lodní kuchař nabízí brandy.
Maclise byl malíř, jehož talent a šarm mu získal mecenáše a vlivné přátele mezi členy irského a britského intelektuálního a uměleckého světa. Původně studoval v Uměleckém insitutu v Corku a zapojil se do obnovy irského kulturního života. Svoji kariéru zahájil jako portrétista v Irsku úspěšným portrétem romanopisce Sira Waltera Scotta, který Cork navštívil v roce 1825. Maclise se v roce 1827 přestěhoval do Londýna a následující rok začal studovat na Královské akademii. Na studia si přivydělával malbou portrétů a dalších námětů. Mnoho jeho obrazů zpracovává historické, literární a Shakespearovské náměty a vyniká důrazem na gesta, výraz a detaily. Později se jeho historické práce odklonily od realistických detailů a získaly tak přesah a symbolický nádech.
Tento rozměrný, monumentální obraz je plně poplatný době, ale pozorujeme zde také inspiraci a vliv renesančního a barokního malířství a sochařství. Takže Nelsonova smrt nepůsobí tolik jako hrdinská oslava spíše jako mučednická scéna. Vyznění obrazu je vpravdě tragické, jako u riuální oběti.
Nelson byl opravdový hrdina, v předchozí bitvě přišel o oko a o paži (což je na obraze zachyceno) a odmítl si sundat svůj admirálský kabát, i když to z něj udělalo pro francouzské ostřelovače snadný cíl. Měl také dlouhý milostný románek s tehdejší supermodelkou, Lady Emmou Hamiltonovou. Po zásluze si získal svoje místo na vrcholu sloupu na Trafalgar Square díky svému vítězství nad Napoleonovým námořnictvem, čímž umožnil Britskému impériu námořní nadvládu na další dvě století.
- Clinton Pittman