Šáhdžahán na Pavím trůně

Mughalské umění miniatur se rozrostlo pod patronátem panovníka Akbara Velikého, který vládl Indické říši v 16. století. Tento způsob umění zahrnoval v prvé řadě portrétní miniatury s určitým motivem. Ty obvykle tvořily součást upomínkových královských alb. Řemeslo miniatury se předávalo prostřednictvím učňovství a rodinných vazeb po generace.

Tvorba dvorního malíře Govardhana vzkvétala po dobu tří generací mughalských vládců a jeho dílo bylo oblíbené pro sofistikované portrétní vyobrazení. Tuto ilustraci vytvořil během vlády vnuka Akbara Velikého, císaře Šáhdžahána (který později nechal postavit Tádž Mahal). Zobrazuje císaře usazeného na ztraceném Pavím trůně.

Od roku 1628, kdy byla vydána zakázka na tohle vyobrazení, se vyskytlo několik uměleckých zpracování a historických zmínek o Šáhdžahánově pavím trůně. Je popisován jako uzavřená plošina usazená na podstavcích pod nebesy, které drží dvanáct sloupků. Jméno trůnu se odvíjí od vzoru s dvěma zdobenými pávy. Francouzský klenotník Jean-Baptiste Tavernier navštívil Dillí v roce 1665 a měl jedinečnou možnost trůn osobně prozkoumat. Jeho cestovní deníky přesně popisují kouzlo stovek drahokamů včetně perel, diamantů, rubínů a smaragdů. Vytvořit tento grandiózní výjev trvalo sedm let a byl zřejmě dvakrát dražší než Tádž Mahal!

Perský vládce Nádir Šáh vpadl do Dillí v roce 1739 a přemohl Šáhdžahánova potomka, císaře Muhammada Šáha. Dobyvatel se zmocnil trůnu a dalších cenných mughalských artefaktů. Předpokládá se, že po vraždě Nádira Šáha roku 1747 v Íránu, ničitelé využili následné anarchie, trůn rozložili a kořist mezi sebou rozdělili.

Pozdější mughalští a perští panovníci nechávali vytvořit úchvatné trůny (s prvky podobnými původnímu Šáhdžahánově trůnu), které také připomínaly neobyčejné bohatství obou velkých říší.

-Maya Tola