Král Midas

Andrea Vaccaro byl italský barokní malíř. V polovině 17. století byl jedním z nejúspěšnějších malířů v Neapoli, která byla tehdy pod španělskou nadvládou. Velmi úspěšný a už za svého života oceňovaný Vaccaro se svým ateliérem vytvořili mnoho děl s náboženskou tématikou pro místní i španělské patrony.

Zde vidíme krále Midase, který byl obdařen zlatým dotekem. Pravděpodobně se ale jedná o výjev buď ještě z doby, než o tuto schopnost vůbec požádal, nebo poté, co Dionýsos vyděšenému Midasovi odsouhlasil její odebrání. Zde vyobrazený Midas má oslí uši, což je výsledek setkání s jiným mocným božstvem. Pastýřský bůh Pan byl vynálezcem syrinxu (panové flétny), kterou v USA proslavil zejména Johnny Carson svým neúnavným výsměchem směrem k Gheorghi Zamfirovi (rumunskému hudebníkovi hrajícímu na panovou flétnu). Pouze americký filmař Quentin Tarantino a americký rapper RZA měli dost kuráže na to, aby v prvním dílu Kill Billa použili Zamfirovu hudbu, a učinili ji tak pro posluchače moderní a zajímavou.

Ale zpátky k malbě. Pan se chlubil, že jeho hudba je lepší než hudba boha Apollóna hrajícího na lyru, a vyzval jej k účasti v hudební soutěži. Když Midas usoudil, že Pan je o něco lepší hudebník, rozhořčený Apollon přiřkl králi oslí uši. Midas se pochopitelně za svůj nový přírůstek styděl, schovával se proto ve svém paláci a od té doby nosil turban, aby zahanbující pravdu neznal nikdo jiný než jeho holič.

Vaccaro byl zpočátku ovlivněn Caravaggiem, zejména jeho použitím šerosvitných efektů a naturalistickým ztvárněním postav. Od roku 1630 také čerpal inspiraci z děl umělců jako Guido Reni, Anthony van Dyck a Pietro Novelli. Jeho tenebrismus se nakonec stal více prosvětleným a ne tak drsným, byl ovlivněn klidnějšími vzory, jako byl Pietro da Cortona. Tenebrismus, italský výraz pro ponurost a tajemno, je výrazný šerosvit, který často působí jako výsledek práce renesančního reflektoru. Jasné bodové osvícení vybraných rysů předmětu přináší překvapivý efekt: tmavá místa obrazu jsou daleko zajímavější. Toto dílo je pravděpodobně jedním z pozdějších Vaccarových děl, ale neexistuje žádný způsob, jak ho s určitostí datovat. Lze tedy pouze říci, že bylo vytvořeno někdy před rokem 1670, což je rok umělcovy smrti.

- Clinton Pittman

P.S. Mnoho malířů bylo ovlivněno Caravaggiem. Přečtěte si něco o Caravaggistech. Byli to fanoušci, epigoni, nebo mistři?