Mořská panna

Je to jako scéna z fantasy příběhu: mořská panna se vynořila z mořských hlubin, aby zachránila trosečníka, jejich bledá těla jsou sevřená v objetí pod měsíčnou oblohou. Přední americký ilustrátor Howard Pyle mistrovsky zachytil drama okamžiku. Díky jeho ztvárnění zpěněného oceánu si divák okamžitě vybaví vůni slaného vzduchu a zvuky valících se vln. Velké měřítko plátna umožňuje vtáhnout diváka přímo do děje. Přesto, jak typické pro Pyleovy obrazy, je ponecháno na fantazii, co že se to právě stalo a co se bude dít dál.

Pyle, známý jako otec americké ilustrace, pomáhal uvést prózu v knihách k životu. Snažil se, aby všechny jeho postavy byly realistické a uvěřitelné, dokonce i ty, které vycházely z jeho živé představivosti. Na své umělecké škole v jihovýchodní Pensylvánii učil Pyle své četné studenty (z nichž mnozí se později stali známými umělci), jak prostřednictvím malby zprostředkovat akci, drama a emoce. Často inscenoval scény s propracovanými rekvizitami a nabádal své žáky, aby „do obrazu vložili své srdce a pak se do něj po hlavě vrhli“.

Přestože byl Pyle fascinován historickými událostmi, jako byla americká válka za nezávislost, a dobrodružnými příběhy, včetně těch o Robinu Hoodovi a králi Artušovi, téma moře – konkrétně pirátů, vraků lodí a pokladů – mělo pro Pyla zvláštní význam. Zajímavé je, že Mořská panna zůstala nedokončená. Když se Pyle v listopadu 1910 vydal na dlouhou cestu do Itálie, aby zde studoval italské nástěnné malby, plátno zůstalo na stojanu v jeho ateliéru. O rok později Pyle zemřel ve Florencii. Frank Schoonover, jeden z mnoha Pyleových studentů, později do obrazu doplnil ryby a kraba, ale Pyleovy záměry s dílem zůstávají neobjasněné.

- Martina Keogan

P.S. Zde si můžete přečíst něco o řeckých mytologických stvořeních, která v sobě snoubí ženskou krásu a bestiální ošklivost.