Kejklíř

Existuje pět verzí tohoto obrazu a jedna rytina, ale většina odborníků sází nejvíce na verzi, jež je součástí sbírky Musée Municipal v St.-Germain-en-Laye, která je držena v trezoru a zapůjčována vždy pouze na omezenou dobu.

Bosch zde líčí, jak mohou být lidé oklamáni, pokud nejsou dostatečně bdělí a pozorní. Vytváří tak strhující napjatou atmosféru, se kterou pracuje i ve svých pozdějších obrazech. Kejklíř vpravo na snímku zaujal své početné a různorodé publikum hrou s poháry a míčky. Ústřední postavou a opravdovým centrem obrazu je ale ctihodný muž v popředí, který se naklání a upírá zrak na perlu v kejklířově ruce, aniž by si byl vědom toho, že právě přichází o svou peněženku. Bosch zobrazuje kejklíře jako obyčejného zločince lákajícího svou kořist.

Zdá se, že dítě zaujaté naší obětí, a muž, který jí krade peněženku, mají být názornou ukázkou vlámského přísloví: „Kdo se nechá zmást kejklířskými triky, přijde o své peníze a dětem bude k smíchu.“ Další vlámské přísloví široce rozšířené kolem roku 1480, tedy zhruba v době vzniku tohoto obrazu, v Boschově rodném městě 's-Hertogenbosch, zní: „Není takového hlupáka jako úmyslného hlupáka.“

Zvířata jsou v obraze využita jako symboly těch lidských rysů, jež umožňují klamat a být klamán. Malá sova v košíku u kouzelníkova pasu symbolizuje jeho inteligenci. Žáby vyskakující z úst ústřední postavy značí, do jaké míry oběť ztratila zdravý rozum a podlehla svým bestiálním pudům.

Šťastný aprílový den! :) Poslechněte si hudbu ze zadku, kterou napsal Hieronymus Bosch pro Zahradu pozemských rozkoší!