John William Waterhouse
Boreas je jméno řeckého boha severního větru - tento obraz znázorňuje mladou dívku zápolící s ním. Poznatky Royal Academy z roku 1904 popisují obraz takto: „Zahalena v drapérii břidlicové a modré barvy, prochází dívka jarní krajinou s růžovými květy a narcisy.“ V polovině devadesátých let způsobil tento obraz pozdvižení v uměleckých kruzích, když byl nabídnut k prodeji po tom, co byl na 90 let ztracen.
Originální řecká verze příběhu, o dost temnější, by však neměla být zapomenuta, přestože není jisté že šlo o Waterhousův úmysl. Boreas - bůh severního větru - byl odmítnul Orithyiou, dcerou Erechthea, athénského krále. Po tom, co se Boreas rozhodl vzít si ji násilím, které mu bylo blízké, unesl dívku když trhala květiny. Aeschylus napsal o únosu hru s názvem The Orithyia, ta však byla ztracena. V mytologii byla tato témata velmi častá.
Platón zmiňoval tuto legendu ve své knize Faidros, kde Sokrates podotýká, že sofisté tvrdili, že Orithyia mohla být zabita na skalách u řeky, když přišel poryv severního větru a tak se říkalo že ji „unesl Boreas.“ Sokrates však odmítá se sofisty souhlasit, protože jejich "naturalistická" vysvětlení všech mýtických bytostí se zdají být zatěžující a ztrátou času. „Přijímám to, v co se obecně věří, nezkoumám však je, ale sebe samého.“ Sokrates neměl čas na lehkomyslnosti, když přijal rozkaz delfského orákula, aby v prvé řadě poznal sám sebe.
Stále je však tento portrét mladé ženy zmítané větrem, který rozpohybovává její oděv, velmi působivý. Ať už se zdá že vítr přijímá, nebo s ním naopak zápolí. Prerafaelité odmítali mechanistické postupy používané manýristickými umělci kteří následovali Rafaela a Michelangela. Prosazovali ideu jedinečnosti každého umělce a snažili se propojit poezii a umění. Hnutí bylo také inspirováno středověkou kulturou a spirituálním a kreativním prvkem, který se údajně ztratil za dob uměleckých hnutí v období renesance.
Waterhouse se narodil v Římě v roce 1849 dvěma anglickým malířům. Nakonec si našel cestu do Londýna, kam se rodina vrátila v roce 1854. Často si skicoval obrazy v Britském muzeu a Národní galerii. V roce 1871 nastoupil do Royal Academy of Art, kde byly jeho práce brzy vystavovány na letních školních výstavách. Jeho raná tvorba se zaměřovala na klasická témata a šlo o malby na velkých plátnech znázorňující všední život, ale i starořeckou mytologii.
- Clinton Pittman
P.S. Podívejte se na deset klasických mistrovských děl které vítají jaro!