Bez názvu

Beksinski vytvořil své dílo na základě pocitu strachu, osamělosti a ze silného přesvědčení o ničemnosti života a síly smrti. Jeho malba je charakteristická velkou pečlivostí zpracování. Vyobrazil totiž scény existující někde na pokraji reality. Autor se nezabýval tím, jak se objekty jevily ve skutečnosti, ale pouze tím, jak se přeměňovaly pro ztvárnění v umění, což podle jeho názoru nespočívá v napodobení přírody, ale v předkládání vizí. Díla Beksinského poukazují na svět, který vidíme ve snu, avšak ve snu se tento přeměněný svět jeví jako přirozený.

Není úplně přesné styl Beksinského považovat za surrealismus. Metoda volných asociací je sice spojena s jeho proudem, ale sám autor nejvíce pociťoval propojení s uměním z 19. století. Neasociujete si náhodou také tento obraz se sérií Katedrály Rouen od Moneta?

Beksinski neměl oproti surrealistům striktní umělecký program a jeho obrazy nepřeměňovaly realitu úplně. Proces jejich tvorby lze rozdělit na "fotografování" vizí, které autor prožíval, a na následnou malbu zbytku scény.

Dnešní dílo pochází z 80. let – z období, kdy autor maloval obrazy, u kterých nebyl význam tak důležitý, jako to bylo v jeho předešlých dílech. Sám zdůrazňoval fakt, že hledání skrytých významů v jeho vizích nemělo smysl. Každý musí totiž jednoduše vstřebat tento svět, aniž by se ho snažil racionálně vysvětlit.

– Judyta Dabrowska

Tento obraz uvádíme díky Historickému muzeu v Sanoku.

P.S. Fascinuje Vás toto dílo? Zde se dozvíte více o dystopickém surrealismu Zdislawa Beksinského.