Tento portrét Dolores Hoyosové, jako přídavek k udržení vzpomínky tohoto člověka v mysli její rodiny a jejích přátel, ukazuje realismus, který charakterizuje obrazový jazyk Harmenegilda Busta. Tento malíř chtěl odrazit rysy každého obličeje, emocionální a psychickou zátěž portrétovaného, narozdíl od idealismu, který obklopoval obrazy v druhé polovině 19. století.
Dolores Hoyosová je představena jako mladá žena, která ve svých rukou jemně svírá bílou květinu, magnolii. Tato květina představuje ušlechtilost duše a čistotu, mezi jinými symboly. Tyto atributy by mohly být typický znak pro mládí, nebo symbolizovat ztrátu; Tato mladá žena je oblečena celá v černém, jakoby truchlila, přestože je to pouze interpretace, je to jedna z možností.
Doplňky, které má mladá žena na sobě jsou jednoduché: náušnice, náhrdelník připevněn kolem krku oválnou sponou a pár prstenů, které nemají moc detailů. Když je porovnáme s inventářem šperků a doplňků, které na sobě měli ostatní předlohy skrz kariéru tohoto malíře, naznačuje to, že mohl být vychován ve střední třídě. V černých šatech dokázal malíř zaznamenat některé ohyby s pár trochu lehčími tahy štětcem; oblečení a pozadí kontrastují s dívčinou bílou kůží a sněžnou květinou.
Dolores Hoyosová působí neohroženě a ačkoliv směřuje svůj pohled přímo před sebe, vypadá ztraceně. Má vážný výraz, stejně jako všichni namalovaní Bustem. Je velmi vzácné nebo skoro nemožné najít obrys úsměvu v jakémkoliv z portrétů, včetně dětí. Navzdory vážnosti, dokáže malíř zachytit v jeho práci vlastnost, která odhalí osobnost, kterou namaloval.
Jedna z obav Hermenegilda Busta byla pravdivě zachytit výraz jeho modelů, to je důvod proč je silný a tvrdý, ale i nepatrný a jemný výraz nalezen v jeho pracích. V jeho obrazech se často objevují ikonografické prvky jako je zde květina magnolie. Od roku 1850, se série neustálých symbolů objevuje v jeho pracích, jak technicky tak formálně. Po dobu 22 let používal buď ocelový plát, nebo látku jako podporu, a skoro vždy maloval postavy v tří čtvrtinovém profilu na obdélníkovém formátu. To je případ i této práce vytvořené v roce 1864.
- Maestro Carlos Uzcanga Gaona
Dnešní obraz vám představujeme díky Museo Blaisten. : )
P.S. Zde je 10 nejslavnějších autoportrétů umělkyň. <3