Rok 1920 znamenal zásadní obrat v Marquetově profesionálním a rodinném životě. Poté, co se předchozí rok jeho chatrné zdraví zlepšilo v době, kdy pracoval v Paříži a Marseille, se vydal hledat teplejší podnebí a nové podněty k inspiraci. V lednu cestoval z Marseilles do Alžíru. Krátce po svém příjezdu napsal Matissovi, Georgi Bessonovi (svému životopisci) a dalším a vyprávěl jim o novém prostředí. Plně vyzbrojem představovacím dopisem se setkal s Marcelle Martinet; brala ho s sebou na dlouhé túry v Alžíru a jeho okolí a následně se v roce 1923 vzali.
Madam Marquet vzpomínala na začátek jejich manželství jako na dobu protkanou cestováním téměř vždy na místa s rušnými vodními cestami - přístavy, porty, mořem a Seinou: "V roce 1923 jsme započali náš společný život šestiměsíčním pobytem v jednom malém Tuniském městěčku. Žili jsme skromně, a náš čas jsme dělili na práci a procházky po nejkrásnějších místech na světě - bílo modré domy visící z útesů mezi oblohou a vodou - místo tak krásné, že se k němu Marquet už nikdy nechtěl vrátit. Tvrdil, že již neexistuje nic, co by bylo nutno dodat k jeho dojmu."
Madam Albert Marque čtoucí, malba z roku 1924, zobrazuje umělcovu ženu na balkóně s výhledem na Alžírský záliv. Madam Marquet napsala: "Jeho osobnost se projevila, jakmile započal s prací; to jsem zjistila, když jsem ho pozorovala při malování, především, když maloval můj portrét. Když začal malovat, vše, až na něj a jeho model, přestalo existovat. Konal s absolutní jistotou, jakoby ho vedla nějaká vnitřní síla. Odstranil vše povrchní, zdůrazňoval to důležité. Co mu tuto sebejistotu dávalo byl fakt, že dělal to, co musel; jinak to nešlo. Žádná móda ani žádný vkus se ho nemohly zmocnit."
Uvidíme se zítra - v červenci!
P.S. Pojďme na výlet. Zde jsou turistické cíle milované umělci, jak je můžeme znát z jejich děl. <3