Dirk Valkenburg
V Rijksmuzeu v Amsterdamu právě probíhá velice důležitá výstava: Slavery. Ten true stories. (Otroctví. Deset pravdivých příběhů.). Muzeum se v vrámci této výstavy poprvé zaměřuje na otroctví v době Nizozemské koloniální říše. Byly to doby, kdy se z lidí stával majetek, věci, účetní položky. Výstava vypráví skutečné příběhy osob, které byly zapojeny do otroctví, jedním či druhým způsobem.
Plantáž, kterou dnes uvádíme, zdědil muž jménem Jonas Witsen. Jonas byl velikým milovníkem umění, ale neměl v úmyslu kdy navštívit svou plantáž. Protože si rozumněl s malířem Dirkem Valkenburgem, pověřil Valkenburga cestou do Surinamu, kde měl malíř zdokumentovat jeho majetek, aby se Witsen dozvěděl více o povaze a stavu svého dědictví. Valkenburg měl odcestovat do Surinamu na čtyři roky, vzít si na starosti účetnictví a malovat "všechny plantáže podle skutečnosti, stejně tak i jiné vzácné ptactvo a plodiny" a měl "souhlasit, že žádnou z maleb, akvarelů nebo kreseb či jiné své umění vytvořené v tomto sjednaném čase neprodá a nebude malovat pro nikoho jiného než pana Witsena." První dva roky měl Valkenburg dostávat 500 guldenů ročně, poté 600 guldenů ročně s vyhlídkou na prémii po skončení doby platnosti smlouvy. Měl dostat dobrý pokoj a směl jíst u správcova stolu. Také mu " bude přidělen hoch, aby mu sloužil, ke kterému se nesmí chovat jako k otrokovi nýbrž jako k dítěti a ne příliš přísně."
Soukromý život otroků na plantáži byl velice omezený; vše se točilo okolo práce na plantáži a čas a prostor pro sebe měli jen zřídka. Lidé v otroctví zpravidla měli povolení jednou do roka slavit, nejčastěji po sklizni. Scházeli se a hráli hudbu, tančili a prováděli vlastní náboženské rituály. Valkenburg zaznamenal některý z těchto vzácných momentů soudržnosti a odpočinku v jednom z obrazů vytvořených pro Witsena. Jde o jedinečné zobrazení lidí v otroctví plné portrétů s odlišnými výrazy obličeje a emocemi.
Pouze o víkendu byl čas na kontakt s rodinou a obhospodařovávání vlastních plodin. Witsen v dopisu stanovil, že i volná sobota, která byla stanovena v závěti jeho předchůdce, bude zrušena. Majiteli se zdálo, že běžná volná neděle poskytuje otrokům bohatě možností na opracování malých políček a návštěvu známých a rodiny v okolí plantáže.
Dnešní příběh sdílíme díky Rijksmuzeu.
P.S. Slavery. Ten true stories (Otroctví. Deset pravdivých příběhů) je výstava, kterou musíte v nadcházející sezóně vidět . Zde je pět měst, ve kterých tohle léto můžete navštívit nejlepší výstavy!