Mandril

Na začátku 19. století sloužila rozsáhlá sbírka Národního přírodovědného muzea v Pařiži jako zdroj informací ilustrátorům i přírodovědcům, kteří zde byli zaměstnáváni již od dob Ludvíka XVI. Protože muzeum mělo svou vlastní zoologickou zahradu, mohli provádět své výzkumy v Paříži bez nutnosti vést expedice. Anatomové Étienne Geoffroy Saint-Hilaire (1772-1844) a Frédéric Cuvier (1773-1838) zde prováděli pozorování pro svůj nový atlas savců. V této čtyřdílené práci nashromáždili své stručné, většinou dvoustránkové, popisy různých zvířecích druhů. Každý byl doplněn barevnou litografií na základě kreseb Jeana-Charlese Wernera (1796-1856). Na těchto obrazech bývají zvířata v souladu s tradicí francouzské zoologické ilustrace nejčastěji zobrazována z profilu v nehybné póze tak, aby imitovala muzejní exponáty. 

Charles Darwin tvrdil, že neexistuje barevnějšího savce, než je mandril. Extrémně silný pohlavní výběr vedl k velmi výraznému pohlavnímu dimorfismu v průběho vývoje tohoto druhu. Pouze samci mají jasně modré a červené líce, zadní partie a plnou hřívu.

Litografie je k vidění na výstavě Plants and animals: Atlases of natural history in the age of Linnaeus (Rostliny a zvířata: Přírodopisné atlasy v době Linného) v Museum Palacu Króla Jana III w Wilanowie, Warsawa.

P.S. Zde si můžete přečíst více o umění botanických ilustrací!