Clarice Beckett
Clarice Beckettová je považována za nejvýznamnější ze skupiny melbournských umělců spojených s tonalistickým malířem Maxem Meldrumem, u kterého studovala od roku 1917. Na platformě Meldrumovy výuky Beckettová rozvinula originální estetiku, která rozšířila učitelův rigidní "vědecký" systém tónové výstavby na systém zkoumající poetické rozšíření atmosféry a místa. Tím Beckettová vytvořila jedno z nejosobitějších děl meziválečných desetiletí v Melbourne.
Beckettová se inspiroval moderností městského a předměstského života. Prvky každodenního moderního života (auta, tramvaje, telegrafní sloupy a asfaltové silnice) komponovala do poeticky laděných městských a krajinných scenérií, které přesahují každodenní realitu a naznačují nekonečno. Její obliba podvečerních nebo ranních námětů nespočívala v pouhém poetickém efektu. Naopak, jak ukazuje dnešní snímek, přitahovala ji technická výzva namalovat podstatu předmětu v rámci prchavého okamžiku; a pozorovat světelné efekty a rozvíjet jemné tonální nuance, které rozostřovaly terén reality a iluze.