Sluncem prozářený borový les

Valdemar Schønheyder Møller (1864-1905) byl dánský malíř, kterého proslavily hlavně zářivé obrazy slunečního světla.

Umělecké vzdělání zahájil roku 1884 na Královské dánské akademii výtvarných umění, ale brzy přestoupil na konkurenční Kunstnernes Frie Studieskoler (Nezávislou uměleckou školu), kde jej učil slavný malíř P. S. Krøyer. V tomto období byl jeho blízkým přítelem Vilhelm Hammershøi (1864–1916). Møller hodně fotografoval a některé z jeho fotografií později použil Hammershøi jako základ pro svá raná díla. Møller také patřil mezi první dánské malíře experimentující s fotografií jako s tvůrčím prostředkem. 

Roku 1891 se přestěhoval do Skagenu na severu Dánska a připojil se ke skupině skagenských malířů. Zůstal zde až do roku 1893. Pobyt v této pulzující malířské komunitě jej přivedl k hlubšímu zkoumání světla a jeho vizuálních efektů.

V roce 1894 se Møller přestěhoval do Paříže, kde žil jeho bratr Tyge, který byl sběratelem umění; a roku 1896 se usadil ve Fontainebleau u Paříže. Pokračoval zde v intenzivním studiu slunečního světla a namaloval sérii více než 30 děl zaměřených na přímé sluneční záření - často na nich byl východ slunce nebo slunce nahlížené skrze stromy. Aby zachytil světelný zážitek co nejautentičtěji, díval se občas krátce přímo do slunce, a reprodukoval jeho dozvuky a barevné efekty, které zůstávaly na oční sítnici. Specializace na světlo mu vynesla přezdívku „malíř slunce.“

Jeho obrazy byly inovativní a výrazně přispěly k rozvoji symbolismu v závěru 19. století, hnutí, v němž vnější svět odrážel vnitřní stavy mysli, což bylo pro umělce, který se potýkal s duševní chorobou (trpěl bipolární poruchou a poslední roky života strávil v psychiatrické léčebně - pozn. překl.), přirozené zaměření.

P.S. Severské země daly světu mnohé významné umělce, mezi nimi i několik skvělých malířek. Těchto 10 severských umělkyň byste měli znát!