Na přelomu 20. století Maximilien Luce, klíčová postava neoimpresionistického hnutí v letech 1887 až 1897, naposledy použil techniku divisionismu – malé, zřetelné barevné tahy – v sérii přibližně deseti obrazů zobrazujících katedrálu Notre-Dame v Paříži, pohledem z nábřeží Saint-Michel.
V centru kompozice se majestátně tyčí katedrála, zářící paletou teplých odstínů – hlavně oranžových, růžových a červených – kontrastujících s chladnými modravými stíny vykreslenými jemnými, sousedícími tahy. Naproti tomu nábřeží a most pod ní jsou zahaleny stíny, namalované širšími, expresivnějšími tahy štětcem v odstínech nebesky modré, tyrkysové a fialově růžové.
Luce zachycuje rytmus každodenního života podél nábřeží: buržoazní kolemjdoucí, služky s košíky ovoce a zeleniny, babička vedoucí dítě a pekařský učeň balancující s košíkem na hlavě. Zahlédneme stánky bukinistů (také bouqionista, je pouliční antikvář, který prodává staré knihy, pohlednice apod. v centru Paříže na obou březích řeky Seiny - pozn. překl.), zastíněný kočár, omnibus a ruční vozík tažený mužem v košili a vestě – živý snímek každodenního života města. A nad tímto prchavým shonem stojí pevně katedrála, symbol stálosti.
Přeji všem krásný a klidný čtvrtek! Pokud se chcete dozvědět více o Luceově technice, přihlaste se do našeho online kurzu Postimpresionismus 101. :)
P.S. Po staletí byla Paříž inspirací pro generace umělců. Prohlédněte si pařížské památky v 10 obrazech!
Maximilien Luce