V mnoha městských pařížských scenériích využil Gustave Caillebotte (1848-1894) okno jako pomyslný psychologický práh - bod přechodu mezi bezpečným soukromím buržoazního interiéru a neosobním životem ulice. Toto dílo umísťuje diváka na balkon, jediným objektem obrazu je tedy městské panorama. Vyvýšený úhel pohledu umožňuje vytvořit značnou hloubku scény - pocit je ještě umocněn ostrým sklonem okenního rámu, jediné spojnice s interiérem domu za zády diváka.
Kompozice vychází z vertikály ulice Rue Halévy vedoucí k budově Opéra Garnier. Ulice působí jako bledá, zploštělá rovina znázorněná hustými tahy štětce, kterou oživují pouze nejasné tvary chodců a kočárů. Strmá perspektiva i atmosférický opar evokují dílo Clauda Moneta Boulevard des Capucines, (Bulvár kapucínek), který Caillebotte určitě znal a mohl jej vidět např. na první impresionistické výstavě roku 1874. Navzdory volnější práci s barvou zachytil Caillebotte haussmannovské fasády s jasnou architektonickou definicí (Georges-Eugène Haussmann byl architekt, který provedl na příkaz císaře Napoleona III. v letech 1852 až 1870 komplexní modernizaci Paříže - jednalo se o rozšiřování ulic a bulvárů, úpravy fasád, budování městské zeleně, kanalizace, zásobování vodou apod. - pozn. překl.).
Umírněná paleta oživená modrofialovými akcenty umocňuje bezprostřednost obrazu, připomínajícího skicu. Caillebotte obraz vystavil na 4. impresionistické výstavě, v roce 1879.
Gustave Caillebotte