Pradleny

Protože je neděle, pokračujeme s představováním mistrovských děl ze sbírek mnichovské galerie Lenbachhaus.

Na postoji třech zamlkle působících pradlen je doslova vidět, jak těžká práce je na ně naložena. Děvčátko vpravo naznačuje propojení této činnosti napříč generacemi. Každá z pradlen má svůj vlastní svět. Marianne von Werefkin (1860-1938) neuvádí, zda scéna vychází z litevského venkova, kde žila její rodina, nebo z úpatí bavorských Alp, kde malovala zhruba od roku 1907. Dřina to byla všude stejná.

Na paletě barev použité na obraze je zajímavé, jak autorka kombinuje čisté barvy s výrazně smíchanými odstíny. Jak napsala básnířka Else Lasker-Schülerová ve vzpomínkové básni: „Mariannina duše a nepoddajné srdce rády mísí radost a žal, a tak maluje i melancholii jásavými tóny.“ Do roku 1909, kdy byl tento obraz vytvořen, již Werefkinová ušla dlouhou cestu. Jako bohatá aristokratická dcerka studovala kolem roku 1880 u malíře Ilji Repina. Jeho naturalistické obrazy chudých venkovanů v ní vyvolaly dlouhodobý zájem o toto téma.

Skrze Repina se seznámila s Alexejem von Jawlensky. Asi deset let se pak věnovala péči o jeho tvůrčí rozvoj. Přestěhovala se s ním do Mnichova a opakovaně s ním jezdila do Francie. Její mnichovský salon se stal středem debat o „umění budoucnosti“. Po mnoha letech se vrátila k malování, ale již v jiném stylu. Začala skicami pastelkami a kvašem a okolo roku 1907 se pustila do malby temperou.

P.S. Objevte úžasnou sbírku galerie Lenbachhaus očima jejích zaměstnanců. Tady je to, co by vybrali zaměstnanci z Lenbachhaus!