Břehy Seiny v Argenteuil

V létě roku 1874 měl Édouard Manet za sebou již několik let v roli neochotného kmotra hnutí, ke kterému tak úplně nepatřil. Impresionisté ho uctívali; on si však udržoval odstup a nadále se držel tmavých podkladů, černé barvy a uznání Salonu. Poté odjel na pobyt k Claudu Monetovi do Argenteuilu… a něco v něm povolilo.

Výsledkem je jedno z Manetových nejslunečnějších pláten namalovaných v plenéru. Manet se usadil nedaleko místa, kde toho samého léta pracoval sám Monet (oba dokonce malovali vedle sebe, spolu s Renoirem, v jakémsi improvizovaném plenérovém setkání). Camille Monetová a její malý syn Jean stojí na břehu řeky, voda za nimi je posetá světlem a vlnícími se tahy štětcem, které jsou zjevně převzaty z Monetova vlastního výtvarného slovníku. Na protějším břehu řeky jsou v řadě vyrovnány čluny s prádlem – všední, neokázalý koloběh města, které impresionismus právě proměňoval v námět hodný vážného umění.

Manet se však nikdy zcela nevzdal svých vlastních instinktů. Voda se třpytí volnými impresionistickými tahy, avšak samotné postavy jsou vykresleny s jeho charakteristickou hutností – silnou, sebevědomou barvou a těmi typickými černými tóny, od nichž Monet a Renoir již z větší části upustili.

P.S. Objevte nečekanou stránku dějin umění, od zapomenutých umělců až po neznámé příběhy o velkých mistrech. Přihlaste se k odběru časopisu DailyArt!