Odpolední čaj

Marie Bracquemond (1840-1916) byla žákyní slavného malíře Jeana-Augusta-Dominiqua Ingrese a až do roku 1874 tvořila v duchu přísné klasicistní tradice; pak ale nastal zásadní obrat. V tom roce si Edgar Degas všiml její práce vystavené na pařížském Salonu a představil ji Renoirovi a Monetovi, čímž ji vtáhl přímo do kruhu impresionistů, který se kolem nich formoval. Ona sama tuto proměnu přirovnávala k náhlé změně počasí: „Jako by se u vás doma znenadání otevřelo okno a dovnitř vtrhlo slunce a čerstvý vzduch.“ Marie se zúčastnila tří z osmi velkých impresionistických výstav; svá díla představila na čtvrté (1879), páté (1880) a osmé (1889) výstavě skupiny. 

Její manžel, grafik Félix Bracquemond, ji v tvůrčí činnosti nepodporoval. Podle jejich syna Pierra odmítal ukazovat její obrazy hostům a aktivně jí bránil v účasti na výstavách, protože se nechtěl ocitnout ve stínu manželky, která jej umělecky přerůstala. Tento portrét nevlastní sestry Louise, která si poklidně čte na zahradě jejich domu nedaleko Paříže, působí jako malířčina odpověď na tuto situaci: skvrny světla, uvolněný malířský rukopis a bezprostřední okamžik naprosté pohody - tedy vše, co jí její vlastní rodinný život upíral. Dnešní obraz je jedním z mála jejích děl dochovaných ve veřejných sbírkách, pro něž byly francouzským státem odkoupeny od jejího syna, desítky let po svém vzniku.

Více si o tomto mistrovském díle a všech jeho detailech můžete přečíst v našem Magazínu DailyArt.