Chudý básník

V díle Chudý básník nám Carl Spitzweg (1808-1885), německý malíř z období biedermeieru (uměleckého směru typického pro měšťanskou kulturu německy mluvících zemí, tzv. měšťanského empíru; který bývá časově ohraničován Vídeňským kongresem v roce 1815 a revolučním rokem 1848), představuje zbídačeného spisovatele živořícího v malém podkrovním pokojíku. Básník leží na matraci položené na podlaze, protože si nemůže dovolit pořádnou postel, a nad hlavou má roztažený deštník, který ho chrání před dešťovou vodou zatékající děravou střechou. Ve Spitzwegově době byl deštník módním doplňkem měšťanů a často se objevoval v dobových karikaturách. Spitzweg používal motiv deštníku ve svých dílech opakovaně, kromě všech tří verzí Chudého básníka ho najdeme i na dalších obrazech.

Zdá se, že je v pokoji chladno, ale básník zřejmě nemá peníze na otop. Vedle kamen leží odmítnutý rukopis s latinským názvem „Třetí svazek mých děl.“ Svou neúspěšnou tvorbu by sice mohl spálit a trochu se zahřát, ovšem oheň by dlouho nevydržel. Navzdory nepříznivým podmínkám ale pracuje na nové básni a oharek svíčky naznačuje, že nejspíš psal celou noc.

Vše kolem svědčí o jeho oddanosti literatuře. Kolem matrace leží spousty knih a na stěně má jako pomůcku rozepsán hexametr - verš typický pro antické eposy. Přesto Spitzweg svého intelektuála potýkajícího se s těžkostmi vykresluje s laskavým humorem. V daném okamžiku se básník nechal z tvorby svého mistrovského díla vytrhnout a pokouší se chytit blechu, aby ji rozmáčkl mezi prsty. Tento komický detail možná odkazuje na slavnou Mefistotelovu píseň o bleše z Goetheova Fausta.

P.S. Blíží se konec října a citelně se ochlazuje. Pokud se chcete zahřát (nebo potěšit své blízké), nabízíme vám stylové ponožky inspirované umělci. Hřejivost garantujeme!

P.P.S. Pokud vás těší, když výtvarné umění a literatura kráčejí ruku v ruce, přečtěte si článek, kterak Odysseia inspirovala v průběhu staletí umělce.