Albaydé

Bezchybné provedení, ostré linie a rozvážná barevná paleta udělaly z Alexandrovy Cabanelovy Albaydé ztělesnění akademické excelence. Vskutku, v Monpellier narozený Cabanel – výherce Římské ceny v roce 1845- patřil mezi poslední zapálené akademiky, kteří přesvědčeně bojovali za zachování způsobů a hierarchií Akademie, navzdory radikálním změnám, které přinesl mimo jiné i Gustave Courbet. Námět pochází z orientalistické básně Victora Huga "Fragmenty hada", kde autor touží po „krásných srnčích očích Albaydé“. Cabanel zobrazuje letargickou postavu Albaydé jako objekt vizuální slasti a také alegorii způsobem, který za mnohé vděčí Ingresovým malátným aktům. Albaydé byla zamýšlena jako součást triptychu s tématem ošidné cesty od mládí po dospělost. Albaydé reprezentovala ztracenou mladistvou nevinnost. Je působivé, že je znázorněna jako svůdná ačkoli rozcuchaná orientální kurtizána v prostoru naznačující islámský salón, harém a opiové doupě.