Liška na sněhu

Liška na sněhu je jedním ze čtyř obrazů s loveckou tématikou, které byly oceněny kritikou na Salonu v roce 1861. Courbet tu zachytil lišku požírající hlodavce, kterého právě ulovila. Její tělo je soustředěné na jídlo a zároveň je natolik ve střehu, zadní nohy napnuté, aby dokázala v případě ohrožení rychle uniknout. Jeho malířské zachycení liščí srsti je mistrovské; bez doslovnosti a při zachování kvalit barvy vykresluje prakticky hmatatelný pocit hloubky a struktury zvířecí srsti.

Liška na sněhu vyjadřuje Courbetovo hluboké ztotožnění se zvířaty, která maloval a lovil. Hrdá a silná liška je tu spíš predátorem než kořistí. Na takovém obraze můžeme pozorovat umělcovo jasné a nesentimentální pochopení světa přírody: jeho respekt k divokým zvířatům, jejich přirozenému prostředí a způsobu jejich života. Takový pohled se stával vzácností ve světě, který se bezhlavě řítil do technologické revoluce se všemi jejími zhoubnými důsledky pro divokou přírodu; obraz k nám znovu promlouvá v našem vlastním životě, když v těchto důsledcích žijeme. Umístění lišky do zasněžené krajiny je jedním z prvních případů toho, co se stalo jakousi Courbetovou specialitou; krajiny malované v neutrálních barevných tónech pod vlivem sněhu nebyly v té době běžné a sběratelé po něm často žádali speciálně zasněženou scénu.

Většina z nás pochází z Polska. Možná si myslíte, že je to studená země, kde ulicemi toulají lední medvědi, ale tahle zima je poměrně teplá a kompletně bez sněhu. Úplně jsem zapomněla, že je prosinec! :)