Mladý muž a smrt

Na Salonu v roce 1865 vytavil Gustave Moreau dílo zamýšlené jako poctu malíři Théodoru Chassériauovi, který zemřel v roce 1856 ve věku 37 let. Oba muži se velice dobře znali a Moreau Chassériaua velice obdivoval. O patnáct let později znovu používá kompozici tohoto díla pro akvarel pro Charlese Hayema, sběratele jeho děl. Ve verzi pro Hayema je formát prodloužen. Mladý muž, jehož nohy byly v roce 1865 shledány za příliš krátké, má štíhlejší postavu. Monreau vyobrazuje mírumilovnou a poklidnou scénu: Mladého umělce při vstupu do podsvětí s Apollonovu vavřínovou korunu na hlavně. Následuje ho ne kostlivec ani starý muž, který by zastupoval čas, jak to Gustave Moreau prvně zamýšlel, ale jemná postava. Stále se však jedná o Smrt "spící ve své věčné lhostejnosti" nesoucí meč a přesýpací hodiny. Vznáší se v diagonále, její chodidla se nedotýkají země, jako by byla duch. V dopise Fécaplovi z 15 října 1883 se básník Jean Lorrain svěřuje Moreauovi: "Jsem naprosto unesen akvarely a obrazy pro Hayema, uplynulé dva úterky v jeho galerii byly nejkrásnější hodiny mého pobytu v Paříži." Tentýž den poslal do magazínu L´Ombre Ardente ručně psaný sonet s názvem "Mladý muž a smrt", který byl v roce 1897 zveřejněn. V něm vychvaluje oslnivého Adónise, který lehce schází tří mystické schody.