Sonáta č. 6 (Sonáta hvězd). Allegro.

Dnes je poslední neděle naší spolupráce s projektem Europeana 280, vícejazyčné online sbírky miliónů digitalizovaných děl z evropských muzeí :( Tuto Velikonoční neděli vám představujeme dílo litevského umělce, do kterého jsem se okamžitě zamilovala, když jsem vloni objevila jeho práce na výstavě v Krakově. Přeju vám krásný den! 

Mikalojus Konstantinas Čiurlionis (1875-1911), hudební skladatel, malíř, spisovatel a fotograf, byl (a stále je) průkopníkem umění nejen v Litvě ale v celé Evropě. Čiurlionis žil a pracoval na počátku 20. století, v době, kdy vznikalo mnoho nových uměleckých hnutí; ve svém díle vyjadřoval myšlenky a zpracovával témata, která vzrušovala lidi v tehdejší (i dnešní) době, hledal odpovědi na základní otázky lidské existence. Jeho práce, vycházející z lidové tvořivosti, byla obohacené jeho zájmem o různé filozofické a náboženské teorie, které byly na přelomu století v Evropě populární. Čiurlionisovo umění obsáhlo touhy člověka, národa i epochy a stejně tak vytýčilo cestu rozkvětu evropského abstraktního umění.

Čiurlionis namaloval sedm obrazových sonát, raději je čísloval, než pojmenovával (názvy byly připojeny později). Tato série děl může být spojena s teorií synestézie a ztělesňuje originální přístup k problematice spojení hudby a umění. Umělec aplikoval na své obrazy principy hudební kompozice, které mají společné rysy se strukturou hudebních forem (jako je sonáta, fuga nebo preludium). Spojoval různé motivy z reality a zobrazoval různé prostorové úrovně a momenty v čase, stejně jako kontrastní symbolické obrazy v jednom kompozičním systému (cyklu) založeném na dynamice rytmu.

Sonáta hvězd. Allegro je umělecké ztvárnění vesmíru. Divák v této sonátě může najít fantastické vícevrstvé obrazy. Prvky kompozice malby jsou uspořádané ve složitém rytmu různých variací. Zachycení třetího rozměru už nepoužívá perspektivu prostoru, místo toho autor volí překrývání s různou průhledností. Čiurlionis si představuje vesmír jako velkolepou polyfonní symfonii proplétajících se kosmických mlh, hvězd a slunečního světla. Vlny tohoto vesmírného oceánu – melodie – víří a proplétají se kolem sebe a tvoří bohatou, zdobenou a nádhernou pavučinu protnutou Mléčnou dráhou. Pohyb ve vesmíru není chaotický, ale rytmický a harmonický. Řád a harmonii vesmíru symbolizuje jasná postava anděla stojícího na zužující se věži světla.