Pláž v Heistu

V druhé polovině 80. let 19. století, potom co Georges Seraut a další neoimpresionisté vystavili svoje díla v Salonu des XX v Bruseus, konvertovali někteří belgičtí umělci k pointilismu a optickému míchání barev. Tehdy sotva dvacetiletý malíř George Lemman mezi tyto nadšence patřil. V průběhu desetiletí postupně opouštěl Seuratovy teorie a rozvíjel svoji originální techniku, kterou používal zejména v portrétech a krajinách. Po roce 1891, i pod vlivem svého krajana Henriho Van de Velde, začaly jeho malby vykazovat secesní stylizaci, čehož je obraz Pláž v Heistu výrazným příkladem. Pevná síť drobných kulatých nebo oválných teček uspořádaných vodorovně na plátně mu umožnila vytvořit výrazné barevné zóny jasně oddělené linií komplementárních barev. Tyto tvary získaly podivné, anti-naturalistické obrysy, jako je obrovský namodralý mrak, který jako by napadl oblohu. Jediným znakem lidského života v této noční krajině je opuštěná loď, namalovaná fialovými tahy na pozadí, kterému dominuje žlutá a oranžová. Exacerbace barev a syntetických forem byla součástí rozvoje symbolistického hnutí, které otevřelo novou éru ve francouzsko-belgické umělecké komunitě.