Titian
Tizian namaloval toto mistrovské dílo kolem svých pětadvaceti let, pravděpodobně na oslavu sňatku benátského úředníka Nicolòa Aurelia a Laury Bagarottové v roce 1514. Obraz je považován za zobrazení nevěsty oděné v bílé, sedící po boku Amora, kterému pomáhá Venuše.
Současný název díla vznikl až na základě pozdní interpretace z 18. století, která nahou postavu vykládá moralisticky. Je však pravděpodobné, že Tizian měl naopak v úmyslu oslavit spojení pozemské a nebeské lásky.