Portréty na burze

Umělecký kritik Edmond Duranty napsal ve svém manifestu "Nová malba" z roku 1876, že portrét by měl být "studií morálních úvah o fyzickém vzhledu a oblečení, sledováním intimního vztahu člověka s jeho domácím prostředím, zvláštních rysů, které do něj otiskuje jeho profese ..." Degasovy obrazy Durantyho v tomto pojetí portrétu do značné míry inspirovaly. O pár let později vytvořil umělec na tomto obraze nový příklad tohoto stylu. To, co by se dalo na první pohled dalo považovat za prostý výjev z pařížského života, je v podstatě portrét — portrét bankéře Ernesta Maye (1845-1925), Degasova sběratele a obdivovatele. Zdánlivě chaotická, ale s velkou sugestivní silou, sází tato kompozice na pevnou a důmyslnou strukturu. Malíř pozoruje svůj objekt s určitým odstupem. Jako syn neúspěšného bankéře, Degas znal svět těch, co vytvářeli jmění, ale odmítl se do něj zapojit. 

Scéně dominuje May. Ostatní postavy kolem něj naznačují vzrušení, které na burze panuje. Umělec však neukazuje jejich tváře, nebo nechává jejich rysy nezřetelné, aby zaměřil pozornost přímo na model. May se svou podlouhlou bledou tváří vypadá mnohem starší než na svých třicet čtyři let. Jeho rysy jsou rafinované, mohl by se klidně objevit na některém z obrazů El Greca, kterého Degas obdivoval. Na druhou stranu v groteskních postavách vlevo v pozadí prosakuje něco z umělcova vztahu k burze a světu peněz. Kromě vyobrazení svého modelu ukazuje Degas principy a zvyky celé společenské vrstvy reprezentující svou dobu.