Utamakura (Píseň o polštáři)

Utamakura (Píseň o polštáři) je titulek ilustrované dvanáctistránkové knížky se šungou (obrázky se sexuální tématikou). Pojem utamakura je klasický japonský rétorický koncept, ve kterém jsou básnické epitety asociovány s názvy míst. Utamaro využívá část makura (polštář) k navození intimní atmosféry v ložnici – pojmy utamakura a makura kotoba (polštářová slova) jsou užity po celou dobu předmluvy.

Utamakura, na rozdíl od jiných ilustrovaných knih té doby, postrádá doprovodný text a je vytvořena pomocí luxusních technik jako je například ražba se slídovým popraškem pro dosažení třpytivého efektu, nebo bokaši, technika, při které se gradace barev tvoří upotřebením různého množství inkoustu na tiskařském štočku.

Šunga byla nejspíše oblíbená mezi muži i mezi ženami napříč všemi společenskými vrstvami. Pověry a zvyky, které se týkají šungy, vypovídájí o ní mnohé. Stejně jako byla považována za šťastný talisman na ochranu proti smrti u samurajů, tak také měla chránit obchodní domy a domácnosti před požáry. Z toho můžeme vyvodit, že všichni samurajové, čóninové a jejich ženy vlastnili šungu. Záznamy žen, které je samy měly doma od půjčovatelů knih, dokazují, že byly jejími největšími spotřebitelkami. Nebylo to nic neobvyklého, když se šunga představila nevěstě. S pravděpodobností sloužila jako sexuální poučka pro syny a dcery zámožných rodin.

P.S. Zde najdete vše, co musíte vědět o japonské šunze (18+).