Luisa Casatiová

Kees van Dongen použil na tomto obraze svou osvědčenou techniku protáhlých postav, velkých očí a podivných zářivých, ale záhadných barev. Protože se proslavil portrétováním bohatých a módních dam a společenských hostitelek, jednou poznamenal: "Podstatné je ženy prodloužit a hlavně zeštíhlit. Pak už jen zbývá zvětšit jejích klenoty. Jsou uchvatné". Podívejte se na kompozici, jak byla Luisa umístěna zcela vlevo místo obvyklé ústřední pozice běžné pro portréty, a je velmi zajímavé, jak se k divákům otočila zády, čímž je zaujala ještě více. Její postava je protáhlá, paže tenké, pas drobný a ta nazelenalá barva pleti, ten chorobný absintový odstín zelené. Její perlový náhrdelník, červené boty na vysokém podpadku a tenký šál jsou zde jen proto, aby završily její záhadnou, smyslnou a zasněnou postavu se vší její dekadencí a avantgardní náladou, která je tak přitažlivá i dnes. Luisa Casatiová byla výstřední italská dědička, múza a patronka umění na počátku 20. století v Evropě. Když byla představa šviháka rozšířena i na ženy, markýza Casatiová zapadla do nejkrajnějšího příkladu jako žena se slovy: "Chci být živým uměleckým dílem". Již dříve jsme ukázali její portrét zhotovený G. Boldinim - můžete si ho prohlédnout v archivu DailyArt.