Rozchod

Na svých obrazech z poloviny 90. let 19. století Munch stále znovu používal variace stejných obrazů - sloup světla na moři, blonďatá dívka na pláži, vilná žena v červeném, starší žena v černém, nešťastný muž, atd. - žongloval s nimi v různých kombinacích, aby symbolizoval různé lidské situace a vztahy. V díle Rozchod umělec znázorňuje smutek muže z rozchodu s láskou - konec příběhu, který začal v obraze Polibek. Stejně jako v jiných případech se obraz skládá ze dvou složek: objektivní v popředí, v níž může být hlavní hrdina buď čelní a aktivní, jako je to zde, nebo profilový a rozjímavý, a subjektivní v pozadí, obraz minulosti v jeho nebo její mysli. Zdá se, že láskou zdrcený muž se chystá vykročit vpřed do budoucnosti, ale jeho cestu mu blokuje karmínová rostlina, opět možná myšlená jako mandragora se svou symbolikou lásky a smrti. Zdá se, že je uvězněn v přítomnosti. Dlouhé dívčiny vlasy vplouvají do jeho světa a hladí ho po hlavě, připoutávají ho k jeho vidění a neumožňují mu uniknout ze vzpomínek. Prostřednictvím lineárního splynutí jsou dívčiny plynulé křivky asimilovány do plochého secesního vzoru pobřeží a vytvářejí jednotnou a feminizovanou vizi minulosti. Naproti tomu postava muže se svou černou siluetou a podružnými obrysy se spojuje s krvavou rostlinou a vytváří členitější vzor.