Sémiramis stavějící Babylon

Započat okolo roku 1860, obraz „Sémiramis buduje Babylon“ zůstal v Degasově ateliéru až do jeho smrti. Zobrazuje mytologickou scénu: Sémiramis, královna Asýrie a zakladatelka Babylónu, stojí na jednom z břehů Eufratu a přemýšlí nad výstavbou města, které se stalo jedním ze Sedmi divů světa. Některé detaily v kompozici naznačují, že impresionista Edgar Degas provedl historický výzkum. Vozataj na dalekém pravém okraji a účes královny vypadají jako ikonografické prvky převzaté ze studie asyrských reliéfů, které nedávno dorazily do Louvru. Několik kreseb nyní v Oddělení grafických umění v Musée d'Orsay ukazuje Degasovu přípravnou práci na tomto historickém obrazu. V souladu s neoklasickou akademickou tradicí byly postavy kresleny zvlášť, nejprve nahé, a poté byly oblečeny s péčí připomínající mistry italské renesance. Původně se myslelo, že Degas čerpal inspiraci z Rossiniho opery na toto téma, která měla premiéru v Paříži v červenci 1860. Větší vliv pravděpodobně měly obrazy Piera della Francesca, které Degas viděl v Arezzu koncem 50. let 19. století, jako by mistři minulosti drželi klíč k zachráně historického malířství. Skutečně, Degas vytvořil několik historických obrazů, včetně tohoto, mezi lety 1860 a 1865, některé pravděpodobně na podnět Gustava Moreaua, který byl v té době jeho blízkým přítelem. Při zkoumání relevance tohoto žánru v současném malířství se zde pokusil spojit historickou rekonstrukci na základě kopií fragmentů s plastickým přístupem, asimilující obrazové kódy, které se naučil během svého výcviku u Jeana Augusta Dominiqua Ingrese, francouzského neoklasického malíře.