Laus Veneris

Dramatická a lyrická báseň Algernona Charlese Swinburna "Laus Veneris" a následný stejnojmenný obraz Edwarda Burne-Jonese vznikly v rozmezí čtyř let. Název "Laus Veneris", což v latině znamená "Chvála Venuše nebo lásky", vychází z legendy o Tannhäuserovi, kterou zpopularizovala wagnerovská opera. V této sáze se mladý rytíř zamiluje do Venuše a žije s ní v jejím podzemním domě, dokud ho nenaplní výčitky svědomí. Unikne z jejích osidel a vydá se do Říma, aby požádal papeže Urbana, zda by mohl být zproštěn svých hříchů. Papež prohlásí, že je to nemožné - stejně nemožné, jako by mohla rozkvést jeho papežská hůl. Tři dny po Tannhäuserově návratu do Vídně papežova hůl údajně rozkvetla květy, ale rytíř se o tomto božím zázraku nikdy nedozví a stráví svůj život v zatracení. V celé básni mluvčí naříká nad svým vlastním zotročením láskou, respektive nad tímto zatracením, jako je tomu v tomto případě: "Běda tvé kráse! Pro sladká ústa tvá... Hořká je mi duše, údy mé se třesou." Jeho závislost na fyzické lásce a smyslnosti odráží i představu nebezpečné krásy Venuše, neboť podle legendy Venuše láká Tannhäusera koupáním v lese. Tento vynikající obraz zobrazuje legendární dvůr Venusberg ("město lásky"). Rytíř, kterého vidíme uprostřed okna, odjíždí hledat odpuštění za to, že se tam oddal životu plnému rozkoší. Královnini průvodci hrají hudbu (známou také jako pokrm lásky). Na zemi u královny leží růže, která dále symbolizuje lásku. Na tapiserii v pozadí je zobrazen Amor jedoucí na voze Venuše, bohyně lásky. Edward Burne-Jones stál v čele druhé fáze prerafaelitského hnutí a byl jedním z nejvlivnějších umělců své doby. Dnes je ve Spojeném království #NationalPoetryDay!