Noc

Dlouhou dobu se věřilo, že tento obraz ovlivnila Wagnerova hudba, což je v dílech Fantina-Latoura neobvyklé. Zdá se však, že zde umělec namaloval postavu čistě ze své fantazie, zahalenou v modré mlze a mihotavých odrazech a velmi volně vybíranou světlými barvami. V katalogu Fantin-Latourovy výstavy, uspořádané v letech 1982-1983 Galeries Nationales du Grand Palais v Paříži, se dočteme: "Na levé straně obrazu umělec využívá světelné efekty k vytvoření plochy abstrakce, bez formální struktury nebo definice, podobně jako v Turnerově malbě nebo v Monetově díle Tání ve Vétheuil, zatímco mlhu maluje modrými pruhy, karmínové a žluté barvy smíchanými přímo na plátně, stejně jako to dělal Renoir".

Jemná práce štětcem, plynulost, lehkost doteku a poezie tohoto obrazu zajistily Fantinovi kritický úspěch a uznání v oficiálních kruzích. Obraz byl zakoupen státem při jeho představení v Salonu v roce 1897, zatímco kritik Gustave Geffroy v časopise Journal z 9. dubna napsal: "Noc: žádná žena nikdy neležela lehčeji, v malovaném nebi, zahalená vlnami měkkých mraků".