Vincent van Gogh
Pokud někdy existoval vrcholný pesimista, pak to byl Arthur Schopenhauer. Tento německý filozof byl hluboce ovlivněn buddhistickým myšlením, a proto považoval existenci za "negativní" a život za bezcílný - tak, jak se tváří existence v říši bolesti a utrpení. Stejně jako buddhisté poukazoval na "vůli" (žít, chtít a přetrvávat) jako na zdroj veškerého utrpení, ale na rozdíl od Buddhy nenavrhoval kroky k nirváně - stavu konečného osvobození od "vůle" a sebe sama. Jeho myšlenková metoda stojí na dualitě, neboť Schopenhauer představuje svět jako Vůli i Reprezentaci. Domníval se, že kdyby bylo vědomí hluboce pohlceno reprezentací, tak bychom se na chvíli osvobodili od bolestné vůle. To však neznamená, že by Umění považoval za pouhé rozptýlení od neklidu života. Umění mu poskytovalo poznání platónských idejí. Mohlo nás naučit vidět za hranice "vůle". A ty, kteří skutečně dokázali vidět dál, považoval za génie, kteří tvořili bez ohledu na pravidla a ignorovali všední povinnosti "žití" - klasického roztržitého Umělce, zabývajícího se věcmi mimo "rušný život": jak to vidíme například u van Gogha. Na tomto obraze van Gogh upoutává naši pozornost diváky, jejichž pozornost je také upoutána - vypadají uvolněně a pobaveně, nerozlišeni a rozptýleni sami od sebe. Pokud si však všímáme levého dolního rohu, vidíme uvědomělého pozorovatele: stojí k nám čelem, v groteskní zeleni, jako by trpěl. Znepokojivá přítomnost na obraze, možná proto, že nás přivádí zpět k našemu bolestnému já? - Schopenhauer by si to myslel, s ním není na večírcích žádná legrace...
- Artur Deus Dionisio