Nevěřící Tomáš

Nevěřící Tomáš, zobrazuje scénu z Kristových pašijí. Příběh "nevěřícího Tomáše" apoštola, který prohlásil, že musí doslova vložit ruku do Kristovy rány, aby uvěřil ve vzkříšení, je popsáno v Janově evangeliu 20:29. Zde Ježíš pronáší následující slova: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!"

Výjev se odehrává v malém prostoru pod románským sloupořadím s tmavým pozadím a tvoří jej čtveřice postav v důvěrné blízkosti. Scéna nemá žádné přesné náznaky místa, kde se nacházíme. Důraz je kladen na pravou ruku svatého Tomáše, vedenou Ježíšovou jistou rukou k ráně, do které Tomáš ukazováčkem dloube. 

Ruce obou dalších apoštolů jsou schované, ale jejich zvědavost je neskrývaná a sotva zdrženlivější než Tomášova. Všichni tři apoštolové jsou vyobrazeni jako rustikální materialisté, postrádající představivost a takt. Nezpochybňuji Kristovu identitu, ale jsou fascinováni ránou, hmatatelný fenoménem – fyzickým důkazem jeho existence v hmotném světě, jehož již není součástí.

Kristus se k jejich zvědavosti staví chápavě a trpělivě, nevyčítá jim ji. Je zobrazen bez svatozáře a chybí jakékoliv další náznaky jeho božství, ale jeho útlé atletické tělo kontrastuje s Tomášovými robustními tvary a Kristova vizáž je vytříbenější než vizáž apoštolů. Přesto k nim přichází jako muž z krve a kostí spíše než jako nehmotný duch. Jeho zmrtvýchvstání je dosaženo v konkrétnosti a je o to větším zázrakem. Je to poselství víry.

Eriko, děkujeme, že jsi nám tohle umělecké dílo navrhla.